Summer Training Bratislava ’09

Aneb jak se přes 60 traceurů z Česka a Slovenska rozhodlo prožít bolest, radost, pýchu, v jeden jediný den společně… Začnu od toho, jak jsem přišel domů z tréninku, připojil se na Facebook, měl pozvánku od Timoteje na letní trénink v Bratislavě, řekl jsem si proč ne? Chtěl bych konečně zažít pořádný trénink a poznat tu elitu.

Přečetl si popis. Na otázku, jestli se zúčastním, odpověděl: možná, a Přeposlal pozvánku pár přátelům dál.
Na druhý den mě jeden z přátel informoval, že pojede, ale na kole. S údivem jsem odpověděl: „jsi blázen, 80 km?“ ale bylo mu to jedno. Po delším domlouvání akce se všemi přáteli jsme se rozhodli, že pojedeme vlakem.

7:40 Sraz na Hlavním nádraží v Břeclavi
Začalo to zajímavě, místo mezinárodní jízdenky pro 3 se koupila pro dva, takže se to pak šlo hned vyměnit, ještě že ta paní za přepážkou byla tak hodná. Těsně před odjezdem se mě jeden z přátel ptá: „Znáš KAKAO?“ odpověděl jsem: „Jak to myslíš?“ a on na to: „Když uslyšíš KAKAO, je za to 10 kliků, když to řekneš, děláš 20“. S těmito informacemi jsme nastoupili do vlaku, kde už na nás čekali kluci z Brna a Prostějova, a nečekaně první rozumné slovo KAKAO! Za celou cestu KAKAO padlo asi 4x, taková menší rozcvička. Cesta ubíhala rychle…

9:50 Bratislava
Tam už nás čekali další skokani z Česka. Následovalo seznamování a hromadná jízdenka na veřejné WC, kde byl zase další Čech. Už nás bylo něco málo do patnácti a padla otázka, odkud ten bus vlastně jede? To je jednoduché, hledej bandu opičáků, odpověď. V zápětí už utíkáme přes cestu k zástupu lidí s tričky s parkourovými vzory. Nastává opět hromadné seznamování a čekaní na autobus. Dalších pár minut pryč a tak rychle jako všichni nastoupili tak i rychle vystupují ze zmiňovaného busu na zastávce jménem Botanická zahrada, kde byli další, ale neposlední, traceuři, ale to už slyším jen: „Tak pojďte!“ Po cestě každý dostal nějaké lístečky s potiskem Fernet Stock, o kterých nikdo nevěděl, k čemu slouží, ale všichni byly rádi, že mají aspoň něco na památku.

10:30 Příchod k Mostu Lafranconi
Menší posezení, okoukání všech ostatních traceurů a další noví skokani.

11:00
Svolalo se něco jako nástup, všichni skokani včetně nás se seskupili do půlkruhu a sledovali vedení, co se bude dít. Jakmile bylo ticho, Winmaker (Timotej) nám všem dal pár rad do života*, dále nám řekl, co máme a nemáme dělat, aby nebyly problémy, a seznámil nás s plánem akce. Jakmile byli všichni připraveni, šlo se trénovat. Začalo se rozběháním pod celým mostem, v běhu se střídaly různé cviky, od pasu až po kotníky. Takže se po pár minutách všichni potili a odhazovali trička. Po doběhnutí se vytvořil obří kruh, kde se všichni drželi za ruce. Uprostřed stáli Timotej a Milan Mičuda, kteří předváděli cviky. Jeden z těch horších byl pár minut držet ruce nad rameny, ale i po těch pár minutách mi to připadalo jako věčnost, jenom tak stojíte a snažíte se udržet ruce nahoře, i přestože svaly bolí a všechno se přiklání k tomu dát ruce dolů, ze všech stran slyšíte řev a vy si jen pořád opakujete věty, které před začátkem tréninku sdělil Winmaker.* Po tomto cviku nám hoši zvedli trochu náladu závoděním a konečným zatleskáním. Nedokážete si představit, jak vám to udělá dobře po tom úmoru, když vám někdo zatleská. Nastala menší pauza a zase všichni do práce. Tentokrát se šlo k zemi, vytvořili se dvě skupiny a klasické cvičení cat – tedy po všech čtyřech. A opět po druhém cviku na vás začíná dopadat atmosféra kolem, slyšíte nádávky, vzdychy, skoro až brek, už přemýšlíte o tom vykašlat se na to a vtom přítel ve dvojici na vás položí ruku a řekne „pojď to dáš“, zatnete zuby a přes tu veškerou bolest se snažíte dostat k cíli a ano jste tu „co teď?“ – další cvik a peklo začíná znovu, a mnohem větší? a tady vám dojde, že parkour není jenom o tom jít a skákat ale i o tom umět vytrvat, nevzdávat se, o přátelství a hlavně o tom pochopit to. Po dalších dvou cvicích a pár sériích posilovaní na břicho se nás Winmaker zeptal „tak co, ještě něco, nebo už půjdeme na další blok?“ všichni stojí a neodpovídají, přemýšlejí, co mají říct? Jestli uznat, že už nemůžou, anebo se překonat a jít dál? Nakonec si sám odpověděl a už vysvětloval další blok. Každý udělá stojku o zeď, vydrží, pak spadne na zem, udělá určitý počet kliků a znova, a to následovalo dohromady 20x. 11x 11 kliků, 11 sekund a 6x 6kliků a 11 sekund a 3x 21 sekund a 11 kliků. Je mi to hloupé se pořád opakovat, ale tohle bylo to nejhorší… Do tohoto cviku jsem si zatím myslel, že je to peklo ale, po tom, co jsem oblizoval zem při jednom z kliků, po tom, co jsem nadával na všechno, co šlo a po tom co jsem chtěl zbít Winmakera, jsem si řekl, že to, co bylo před tím, bylo jenom pohlazení na dobrou noc… Konečně konec poslední série, procvičení kotníků, ukázka největšího tic tacu, co jsem kdy viděl, a hurá se najíst a odpočinout do Lídlu.

Ztracený pojem o čase z důvodu pořádné fyzické a psychické zátěže na tělo
Odhadovaný čas 13:45 pauza v Lídlu
Zasloužený odpočinek viz. Napapaní, nabumbaní, odpočinutí

15:00 Změna spotu z mostu na školní hriště
Po příchodu na nový spot jsme zůstali jen oněměle hledět na krásu betonové džungle, každému z nás se promítaly v hlavě tisíce představ všech možných flow, vaultů, flipů, pohybů. Prostě nádhera, najednou se všichni rozeběhli do všech stran a šli si zaskákat. Po chvilce se nás Timo zeptal, kdo chce zkusit něco zajímavého, a ať jdeme za ním, tak jsme dali dohromady trojici, utvořili zástup a poslouchali ? jednalo se o synchronizaci a flow pohyby. Sice to ze začátku nikdo nechápal, ale po chvíli to šlo vcelku samo, po každém kole se přidávaly další a další vaulty, až nakonec z toho byla slušná dráha. Jakmile byly vyčerpány všechny nápady a každý doběhl, kluci z týmu Traceur.sk ukázali, zač je toho loket u „raket“ (traceurů na úrovni). Milan Mičuda obřím kong to cat. A Winmaker obřím precision to cat apod. Uběhlo zase dalších pár minut a stalo se to, co zažil snad každý. Přijíždí policie? všichni přestali skákat a sledují, co se děje, a jak jinak, než žádost o opuštění nádherného spotu. To byla jediná, ale osudná nevýhoda tréninkového místa, bylo pod paneláky. Takže opět nějaký aktivní důchodce, že to tu ničíme a děláme bordel. Ale na druhou stranu, policie byla příjemná, dokonce znali i Belleho, už si nepamatuji, na co odpovídali, ale řekli: ?a k čemu by to bylo? My vás známe, vy přeskočíte panelák a co my dva tu zmůžem??. Takže jsme se i zasmáli a šli ze sklopenými hlavami dál.

17:45 Téměř konec
Nikdo nevěděl, kam se jde, ale prostě se šlo. Pořád do kopce, do schodů, až jsme se nakonec zastavili někde na betonovém parkovišti uprostřed paneláků. Blížilo se šest hodin, a co teď? Kliky! Tak do toho! Za úkol měl každý udělat osm sérií po 26 klicích.
Musím se přiznat, že za celý den makání jsem toho měl opravdu plné zuby, a i po sebevětším snažení už jsem po šesté sérii prostě nemohl dál, spadl jsem na zem v křečích na rukou a vychutnával si ten sladký pocit valení se po betonu. K jeho neštěstí poblíž mě byl i Milan, ze kterého jsem si začal utahovat a nadávat mu, že mě tak zřídil. Po doklikování a oficiálním ukončením tréninku se všichni traceuři rozprchli a zůstalo nás tam jenom pár, tedy já, mí dva přátelé a kluci z Traceur.sk a Parkour.cz.

18:10 +- ukončení tréninku
Vlak nám jel až ve 22:50, tak nás Baggy se všemi ostatními pozval k němu domů, kde se o nás pěkně postaral a kde takypoznal jak voní tvrdá dřina… Všichni do sprchy a honem! Pěkně jsme si pokecali, dále se zasmáli, najedli, a z ničeho nic byl čas jít na autobus. Rozloučili jsme se, poděkovali a šli. Na hlavním nádraží se vynořili ještě dva Ostravácí, kteří šli taky z tréninku a jeli s námi vlakem. Ve vlaku jsem se prospal, takže si toho moc nepamatuju, snad jen ten tip na trénink z Maximu. A taky hodně smíchu…

23:50 Břeclav
Vstávat a rychle z vlaku ven. Zavolal jsem mamce, rozloučil se jak s Ostravákama, tak i Talbikem a Mikyewiczem. Nasedl do auta, mámě hned vysypal všechny zážitky. Přijel domů, udělal 10 kliků, lehl a spal…

Na závěr:
1) chci poděkovat všem, co to tam se mnou vydrželi, jak traceurům tak i raketám
2) zvláštní díky patří právě Baggymu za jeho ochotu a pohoštění
3) * tyhle věty nám řekl Winmaker:
– „It’s only in your mind“(je to pouze v tvé mysli)
– „Když už něco začneš, dokonči to !“
4) padlo tady 4x KAKAO, takže každý z vás 40 kliků, vlastně 5x, takže 50
5) a nakonec díky Joanisovi, který mně dal možnost vytvořit tento článek
© Traceur.sk